Znechutenie, ruka trhu, čipy, bezdomovci

Stále mi ešte rezonuje v mysli debata o kultúre a o jej osude, či už prebiehala tu, na stránkach a diskusných fórach Stanice, alebo inde v tlači. Ako som už raz napísal, nestotožňujem sa so záujmami istej časti predstaviteľov umeleckej branže, pretože sa domnievam, že štát sa nemá čo do kultúry montovať, ani v dobrom, ani v zlom. Myslím si, že dobré a zaujímavé umenie prežije aj bez štátnych dotácií, či už je to literatúra, výtvarné smery, hudba, alebo divadlo (aj keď Slovenské národné možno nie, ale veď nikto nebráni hercom, aby si nezahrali v nejakom malom divadle večer, po práci v montážnej hale či sklade). A kde je vlastne napísané, že päťmiliónový národík musí mať stoj čo stoj svoju kinematografiu? Ak sám národ o svoju národnú kinematografiu očividne nestojí? (Ruku na srdce: kedy ste boli naposledy v kine na slovenskom filme... a kedy ste si naposledy kúpili knihu slovenského autora?)

Podobný problém majú asi všetky malé a pre chod sveta bezvýznamné národy, teda napríklad aj Česi. Líšia sa len množstvom peňazí. Kde sú peniaze, tam je všetko. „Za peníze v Praze dům,“ hovorieval môj dedo.

Česká kinematografia priniesla v poslednom desaťročí viacero zaujímavých a dobrých filmov, zdalo by sa teda, že Česi sa nemajú na čo sťažovať. Situácia je však zložitejšia, ako by sa mohlo zdať nám. Petr Žantovský napísal do českého e-zinu Neviditelný pes článok Český film: smrť trhu, ktorý sa mi páčil už len preto, lebo po česky formuluje určité veci, ktoré sa týkajú aj slovenskej kultúry. Napríklad: „Jediný fenomén, který spolehlivě eliminuje subjektivitu z rozhodovacího procesu, je trh. Tedy plátce sám rozhodne, kam peníze přesměruje, když už o ně byl státem, resp. zákonem připraven (okraden). Plátce se bude rozhodovat nejodpovědněji a nejobjektivněji, protože mírou jeho objektivity bude uplatnitelnost toho kterého díla v čase (tedy co možná nejdelší použití ve vysílání – třeba i jako nosič reklamy, chcete-li, a tedy zdroj příjmů, jejichž část se vrací zpět do filmu, a to celé kolem dokola).“

Keď sme už pri tých Čechoch a kultúre, mám tu zaujímavý rozhovor s výtvarníčkou Lenkou Klodovou, ktorá sa zaujímavo zamýšľa nad pornografiou.

Mňa celkom oslovila výzva, ktorú vo svojom článku o závere hudobného festivalu Pražská jeseň sformuloval Vašek Vašák: „Prestaňme už robiť z púšťačov hudby umelcov!“ Aj keď mám rád Squarepushera, Clifforda Gilberta, Amona Tobina, Prodigy a iné choré muziky, myslím si, že sa trochu preháňa úloha dídžejov mimo diskotékového prostredia. Na tom článku je, mimochodom, zaujímavé aj zhodnotenie koncertu Mariána Vargu, pri ktorom ma trochu zabolelo pri srdci. Ale tajiť vám to preto nebudem.

Čo ma jednoznačne oslovilo najviac, je D-fensova analýza vlastnej kariéry internetového publicistu (ak to smiem tak nazvať). Jeho zhodnotenie vývoja čitateľov na webe je čosi, pod čo sa jednoznačne podpisujem. Ak dovolíte, pre tých, čo budú leniví si to kliknúť, citujem obzvlášť vydarené pasáže, pod ktoré som ochotný kedykoľvek sa podpísať, pretože ako keby písal aj o inZine, pri ktorého zrode i slávnom zániku som mal tú česť asistovať: „Jak postupně stoupala popularita celého webu, přicházelo k němu čím dál tím víc různých nýmandů. Částečně jsem to způsobil já několika extrémně zábavnými články. Nejsme to ovšem my, komu oficiální média narvala do ucha zvon na čištění odpadu a z druhé strany jej vytáhla ven i s jeho mozkem, je to on. Jásavý blb. Nalákán mými leštěnými prdy myslel, že tady najde bezva srandu, místo toho našel nastavené zrcadlo a mega frustraci, protože to, čemu se tu vysmíváme, je v podstatě on sám, jeho spotřebitelská dogmata, myšlenkové vzorce, formulky na štěstí a mediální závislost.

Počet frustrátů překročil kritickou míru. Přišli na to, že se mohou sdružovat a přizpůsobovat obsah weblogu, podobně jako sdruženi v odborech vyhryzávají firmy nebo sdruženi v politických stranách vyžírají naši vlast. Realita díky tomu vypadá tak, že na jedné straně je autor, který se odvážil jít s kůží na trh, na druhé straně armáda nedočkavců, kteří se v neděli večer tetelí u klávesnic a čekají, kdy se na webu objeví něco nového, aby mohli v diskusi hned náležitě reagovat a vyvrhnout z nitra dojmy. Další méně pohotoví frustráti čekají, jak vyhlášeným kritikům a e-drsňákům na stejné platformě hned zasunou anální sondu, jak se jim ten blitek zase podařil. Většině ultrahustých diskutérů vydržela image jen do té doby, dokud nezkusili napsat vlastní článek, pak se jejich pohled na realitu pozměnil, protože zjistili, že myšlenky, které oni sami považovali za geniální, neprošly mentálním firewallem jiných a obdařenějších čtenářů. ... Myslíte, že mě taková práce baví?

Nebaví.“

A priznám sa bez mučenia, že ani mňa to nebaví a robím to už naozaj len preto, lebo honorár zo Slovak Telecomu mi pomôže zaplatiť nejaké zloženky a lízingy. Žiaľ, neviem robiť nič iné, len písať, aj keď mi to v poslednom čase vyložene robí zle. Prisahám, oveľa radšej by som vedel robiť trebárs niečo s drevom, kovom, alebo hlinou, ale neviem. Tak som teda aspoň zrušil svoje úvodníky, ktoré boli pre mňa zdrojom najväčšej frustrácie.

Tak, teraz som povedal, čo ma v posledných mesiacoch naozaj tlačilo. Asi tak, ako malých psíkov tlačia čipy, ako zistil (na vlastnej koži, teda podkoží) populárny Jiří X. Doležal. A to som chcel tento rok dať nastreliť čip aj svojmu psíkovi. Radšej teda počkám.

Neviem ako u vás, ale tu v Devínskej je ukrutná zima. Ako genetický Polobalkánec trpím dosť hrozne, ale to asi všetci: Balkánci, Nebalkánci. Zima mi prišla aj z článku Vladimíra Kampfa, ktorý sa stal na 48 hodín bezdomovcom, aby o tom napísal zaujímavú a priam mrazivú reportáž.

Pred časom sme v Intímnej besiedke riešili problém neopätovanej, resp. málo opätovanej lásky. Táto vec sa netýka len citlivých a krehkých intelektuálov. Aj mafián a gauner môže trpieť rovnako, dokonca sa môže z nešťastnej lásky aj zastreliť, čo je potom už hotová malá tragédia. Len či mu niekto nepomohol. Ale veď to je vlastne jedno.

A zvyšok už len v kocke:

Prečítajte si rozhovor s Michalom Pavlíčkom, protagonistom skupiny Pražský výběr.
Peter Pišťanek  viac od autora »
Vaše reakcie [8]